www.huldra.cz

Jon Fosse

Jon Fosse
(29. 9. 1959 v Haugesundu)

Studoval sociologii, filosofii a literární vědu v Bergenu. V mládí byl rockovým kytaristou a novinářem na volné noze. Přednášel na Akademii tvůrčího psaní v Hordalandu. Většinu svého života se živí jako profesionální spisovatel. Píše jazykem nynorsk - druhým oficiálním norským jazykem. Debutoval v roce 1983 románem Červeně, černě (Raudt, svart) a od té doby napsal na třicet knih. Věnuje se románu, povídce, krátké próze, lyrice, dramatu, esejistice i dětské literatuře. Obdržel několik literárních cen a jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Za dvojromán Melancholie I a II (Melancholia I. - II.) byl v roce 2001 nominován na prestižní Cenu Severské rady. Jeho hry byly postupně uvedeny na scénách po celé Evropě. Pracuje také jako překladatel. Spolu se spisovatelem Janem Kjærstadem vydával literární časopis BØK. Jako dramatik debutoval Fosse roku 1994 hrou A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast), kterou napsal v  rámci Bergenského projektu pro Národní scénu v Bergenu. Následovaly hry Jméno (Namnet, 1995), Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996), Dítě (Barnet, 1996), Syn (Sonen, 1997), Matka a dítě (Mor og barn, 1997), Noc zpívá své písně (Natta syng sine songar, 1997) Jednoho letního dne (Ein sommars dag, 1997), Kytarista (Gitarmannen, 1997) a Sen o podzimu (Draum om hausten, 1998). O rok později vznikly hry Zatímco se stmívá a všechno černá (Medan lyset går ned og alt blir svart), Návštěva (Besøk) a Spinkej můj maličký (Sov du vesle barnet mitt). Z roku 2000 pocházejí hry Zima (Vinter) a Odpoledne (Ettermiddag). Mezi jeho nejnovější dramata patří Krásně (Vakkert, 2001), Variace na smrt (Dødsvariasjonar, 2001), Dívka na pohovce (Jenta i sofaen 2002) a Lilla (Lilla, 2003).

Témata svých her nachází Fosse převážně v rodinných vztazích, což je patrné již ze samotných názvů. Pro jeho texty je charakteristický úzký okruh jednajících osob nazývaných většinou pouze křestními jmény, osobními zájmeny nebo dokonce jen rodinným označením. Fosseho zajímá především problém komunikace uvnitř rodiny. Jeho postavy spolu neustále hovoří, mnohdy však jde jen o prázdná klišé. Jejich repliky se navíc míjejí a často se zdá, že na sebe vzájemně nereagují.

Fosseho základní výrazovou formou je lyrika, která se promítá i do jeho dramat. Jeho hry jsou komponovány jako básně. Příznačný je pro ně volný verš vyznačující se absencí jakékoli interpunkce. Strukturálně připomínají Fosseho texty také hudební skladbu. Charakteristickým rysem je tu opakování replik nebo celých částí textu, které vytváří rezonanční efekt podobně jako repetice v písni.

Jon Fosse je považován za jednoho z předních norských spisovatelů. Po Ibsenovi je nejhranějším norským dramatikem na evropských scénách. Například hru Jméno uvedlo v sezóně 2001/2002 22 divadel v Německu, v Rakousku, ve Francii, v Nizozemí, Estonsku, Finsku, Polsku a Portugalsku.

V současné době žije Jon Fosse v Bergenu.

Do češtiny byly přeloženy hry Někdo přijde, Jméno, Noc zpívá své písně, Syn.