časopis o norské literatuře
Loni vyšel v brněnském nakladatelství Doplněk román Láska (Kjærlighet). Je to čtvrtá kniha nadějné norské prozaičky Hanne Ørstavik (nar. 1969), která vydala už celkem sedm románů. Její díla mají zvlášť výrazný psychologický aspekt, nechybí jim však kritický náboj. Autorku zajímají společenské problémy, především moderní fenomén nefunkční rodiny. Nejde ale o žádný sociální realismus, kritický postoj je umně zabudovaný do složité sítě vztahů mezi postavami. Ørstavik bývá někdy označována za mluvčí nové generace norských spisovatelů. Jsou to ti, kteří debutovali v 90. letech, v době, kdy alternativní rodinné vzorce byly v norské společnosti už zcela běžné a všeobecně přijímané. Nové sociální fenomény jako jinak definované role pohlaví, vysoká rozvodovost a děti vyrůstající v neúplných rodinách tematizují právě mladí spisovatelé, kteří v tomto prostředí vyrůstali. celý článek
V nakladatelství Havran vyšel pod lakonickým názvem Hamsun scénář švédského spisovatele a scenáristy Per Olova Enquista k filmovému zpracování osudů Knuta Hamsuna, které natočil v roce 1997 známý režisér Jan Troell. Ačkoli by se mohlo zdát, že vydání filmového scénáře postrádá smysl, zvlášť když se film občas promítá v kinech a nedávno ho bylo možné vidět i v České televizi, nemusí kniha zklamat ani náročného čtenáře a určitě stojí za přečtení. Je však třeba říci, že českému textu mohla být ze strany nakladatele věnována větší pozornost po technické a redakční stránce. celý článek
Když na podzim roku 1978 vyšla v týž den v Dánsku, Norsku a Švédsku nová kniha dánského dokumentaristy Thorkilda Hansena Proces proti Hamsunovi, nastal téměř okamžitě velký rozruch a strhla se ostrá diskuse v tisku. Vydání knihy předcházela reklamní kampaň, která už předem vybičovala zájem o oba autory. Jednak o Thorkilda Hansena (nar. 1927), jenž si svým výrazně originálním žánrem historického románu, dokumentární fikce, získal značnou oblibu mezi čtenáři, a to nejen severskými (u nás vyšla pod dosti nešťastným názvem Nešťastné putování do Šťastné Arábie jeho vynikající kniha Šťastná Arábie, vydal ji Orbis v roce 1970); jednak - a to hlavně - o Knuta Hamsuna (nar. 1859), největšího norského prozaika, jemuž byla roku 1920 udělena Nobelova cena za literaturu. Navíc, jak sliboval název Hansenovy knihy, bylo lze očekávat, že nepůjde o běžnou monografii, ale o knihu diskusní a rozpornou. A opravdu: rozporná postava Knuta Hamsuna dala v Hansenově zpracování vzniknout knize velice sporné, nedůsledné, často mnohomluvné (tři svazky velkého formátu o celkovém počtu 839 stran!), často hrubě manipulující čtenářovými názory, často vyhýbavé a rozpačité, na druhé straně však nesmírně čtivé a provokující, knize, která těžko nechá jediného čtenáře lhostejným. To ostatně potvrzuje diskuse, kterou Hansenova kniha rozpoutala. celý článek
V pondělí 7. května 1945 ve 02.45 podepisuje ve štábu generála Eisenhowera generálplukovník Jodl totální kapitulaci Německa. Stejného dne dopoledne přináší do redakce norského večerníku Aftenposten poslíček opožděný příspěvek - nekrolog na Hitlera, který je tou dobou mrtvý už více než týden. Redakce jej promptně zařadí do připravovaného vydání. V nekrologu je Hitler oslavován jako bojovník za lidstvo, zvěstovatel evangelia práv všech národů, reformátor nad jiné. "My, jeho blízcí stoupenci, se nyní skláníme před jeho skonem." celý článek
Ve třicátých letech minulého století dostupovala sláva Knuta Hamsuna (1859-1952) vrcholu. V rodném Norsku i ve světě patřil k nejčtenějším autorům. Dokonce i mimo Norsko ho v té době někteří považovali za největšího žijícího spisovatele. Tehdy měl již za sebou dlouhou řadu literárních děl (především románů), která ovlivnila generace evropských i neevropských literátů včetně takových osobností, jako byli bratři Mannové, Kafka, Hesse, Brecht, Musil, Gide, Hemingway či I. B. Singer. V roce 1929, kdy se dožil sedmdesáti let a jeho knihy již existovaly v 27 jazycích, vyšly na jeho počest dva festschrifty (v Norsku a Německu), v nichž mu vedle významných spisovatelů vyjádřili svůj obdiv například i Einstein, Schönberg a T. G. Masaryk. Vše nasvědčovalo tomu, že Hamsun dožije svá poslední léta jako klasik světové literatury těšící se všeobecné úctě. celý článek
O spisovateli Knutu Hamsunovi a jeho osudech už bylo napsáno mnoho. Autoři, kteří se zabývají tímto tématem dnes, se většinou snaží být objektivní a oprostit své hodnocení autora i díla od rozličných emocí. Já bych naopak ráda zaznamenala několik subjektivních postřehů, které mě napadly po přečtení knihy Po zarostlých stezkách (Paa gjengrodde stier). celý článek
(*1953) je renomovaný norský autor více než deseti svazků románů a povídkových sbírek, z nichž několik bylo zfilmováno. Za poslední román "Nevlastní bratr" (Halvbroren, Cappelen, Oslo 2001, 640 stran) byl poctěn literární cenou Nordisk Litteraturpris, kterou každoročně uděluje Severská rada nejlepšímu románu severských literatur.
Málokdy se v Norsku stává, aby měla kniha domácího autora tak pozoruhodný úspěch jako Christensenův poslední román. V případě úspěchu však nastává s železnou pravidelností stejná situace: čtenáři ji kupují (a snad i čtou), vydavatelé vydávají a kritici se dělí na dva nerozlučné tábory. V našem případě jedna část kritiků přirovnává tuto tragikomickou rodinnou kroniku a autorův vypravěčský talent k Irvingovi, či dokonce k Hamsunovi, jiní jeho objemný román odsuzují k věčnému spočinutí na polici lehkého a nevýznamného čtiva. (celá recenze)
V nové dětské knize norského prozaika Josteina Gaardera Kouzelný kalendář sledujeme v adventním kalendáři s malým chlapcem Jáchymem příběh křesťanství. Kniha je sice psaná pro děti, při jejím čtení se však pobaví i dospělí, a rozuzlení napínavého příběhu (v kapitole s datem 24. prosince) přinese vánoční dárek všem čtenářům.
Na českém předvánočním knižním trhu se pravidelně objevují knihy, ke kterým by se možná nakladatelé (i zákazníci) v průběhu roku stavěli skepticky. Před Vánocemi dostanou šanci i literární díla z menších literatur a méně obvyklých žánrů. Nová kniha Josteina Gaardera Kouzelný kalendář s podtitulem Podivuhodné putování do Betléma však na předvánoční knihkupecké pulty bez diskuse patří. Je překvapivé, že se norský autor knížek pro děti (myslím, že tento žánr klidně můžeme označit spíše za okrajový, uvážíme-li, jak málo nových původních knížek pro děti dnes u nás vzniká) prosadil i u nás a vybojoval si v tvrdé konkurenci Harryho Pottera a jiných podobných lákadel své místo na slunci. Gaarderovy knihy (které do češtiny už tradičně - a výborně - překládá Jarka Vrbová) mají ve srovnání s ostatními dětskými knížkami jednoznačný cíl - s pomocí napínavého, mnohdy až téměř detektivního příběhu děti "vzdělávat". Nejde však o žádné suchopárné výklady učiva, Gaarder jim spíše poskytuje pohled do světa filosofie, historie a náboženství. (celá recenze)