www.huldra.cz

Láska

Loni vyšel v brněnském nakladatelství Doplněk román Láska (Kjærlighet). Je to čtvrtá kniha nadějné norské prozaičky Hanne Ørstavik (nar. 1969), která vydala už celkem sedm románů. Její díla mají zvlášť výrazný psychologický aspekt, nechybí jim však kritický náboj. Autorku zajímají společenské problémy, především moderní fenomén nefunkční rodiny. Nejde ale o žádný sociální realismus, kritický postoj je umně zabudovaný do složité sítě vztahů mezi postavami. Ørstavik bývá někdy označována za mluvčí nové generace norských spisovatelů. Jsou to ti, kteří debutovali v 90. letech, v době, kdy alternativní rodinné vzorce byly v norské společnosti už zcela běžné a všeobecně přijímané. Nové sociální fenomény jako jinak definované role pohlaví, vysoká rozvodovost a děti vyrůstající v neúplných rodinách tematizují právě mladí spisovatelé, kteří v tomto prostředí vyrůstali.
(celý článek Láska)

Per Olov Enquist: Hamsun

V nakladatelství Havran vyšel pod lakonickým názvem Hamsun scénář švédského spisovatele a scenáristy Per Olova Enquista k filmovému zpracování osudů Knuta Hamsuna, které natočil v roce 1997 známý režisér Jan Troell. Ačkoli by se mohlo zdát, že vydání filmového scénáře postrádá smysl, zvlášť když se film občas promítá v kinech a nedávno ho bylo možné vidět i v České televizi, nemusí kniha zklamat ani náročného čtenáře a určitě stojí za přečtení. Je však třeba říci, že českému textu mohla být ze strany nakladatele věnována větší pozornost po technické a redakční stránce.
(celý článek Per Olov Enquist: Hamsun)

Petter S. Rosenlund

Studoval divadelní vědu, literární vědu a historii na univerzitě v Bergenu. Všechna jeho zaměstnání jsou spojena s norskou televizí NRK, kde pracoval jako dokumentarista a producent pořadů pro mládež. V současné době se tamtéž věnuje scénáristice (televizní seriály Osm 1/2, Doba před Timem). Příležitostně překládá současnou americkou a britskou dramatiku (Tracy Letts, Tim Firth). Pro divadlo zatím napsal dvě hry.
(celý článek Petter S. Rosenlund)

Petter S. Rosenlund - Nemožnej kluk, ukázka

Sylvie
Chtěla jsem říct něco jiného.

Cecílie
Aha! Ale myslíte si, že jsem uhodila Jima.

Sylvie
To jsem neřekla.

Cecílie
Ale myslíte si to.

Sylvie
Nic si nemyslím.

Cecílie
Já jsem zdravotní sestra.

Sylvie
Já vím.

Cecílie
A proto si sem nemůžete jen tak přijít a prostě tvrdit všechno možné, aniž byste...

Sylvie
Henrik je jeho otec.

(celá ukázka hry Nemožnej kluk)

Nominace na Cenu Severské rady na rok 2004

V prvním prosincovém týdnu byly ohlášeny nominace na Cenu Severské rady na rok 2004. Za norskou spisovatelskou obec byl nominován Roy Jacobsen za román Frost a básnířka Inger Elisabeth Hansen za sbírku Trask. Forflytninger i tidas skitne fylde.
(celý článek Nominace na Cenu Severské rady na rok 2004)

Hrdinové pod čarou ponoru

Mezi postavami zaplňujícími stránky norských románů a filmových scénářů posledních 15 let se zřetelně rýsuje jedna kategorie. Kategorie ztroskotanců - lidí s podivnou minulostí, tápavou přítomností a s budoucností, která se ztrácí v mlze neurčita. Téma člověka ztroskotaného ve svém vlastním životě je v literatuře zastoupeno od pradávna. Vždyť příběh někoho, kdo tak úplně nezapadá, kdo balancuje světem napříč nebo se utápí v sobě samém, je vypravěčsky velmi vděčný. Ve své knize Hledání románu definuje Daniela Hodrová kategorii hrdiny blouda - člověka bláhového, nepřizpůsobeného realitě, člověka bloudícího ve sféře mentální i praktické. Na základě této typologizace bychom našeho ztroskotance mohli vnímat jako jednu z bloudových odrůd. Na rozdíl od blouda, který mnohdy přichází odnikud a často bývá člověkem, jenž zcela postrádá minulost, mívá ztroskotanec domov, a tedy i konkrétní minulost. Vztahy v tomto domově, z něhož hrdina vyšel, bývají navíc mnohdy vlastní příčinou ztroskotání - tedy stavu hrdiny na počátku románu. Mohli bychom také říct, že ztroskotanec se na rozdíl od blouda nepohybuje - nebloudí -, nýbrž že narazil na dno a uvízl v písku jako vrak.
(celý článek Hrdinové pod čarou ponoru)

Erlend Loe - Naivní. Super.

Mám dva kamarády. Jednoho dobrého a jednoho špatného. A taky mám bratra.
Možná není tak sympatický jako já, ale je o. k.

Bydlím přechodně v bratrově bytě, zatímco on je na cestách. Je to pěkný byt. Můj bratr má dost peněz. Bůh ví, čím se zabývá. Moc to nesleduju. Něco kupuje nebo prodává. A teď je na cestách. Říkal mi, kam se chystá. Zapsal jsem si to. Snad do Afriky. (celá ukázka Naivní. Super.)

Knut Hamsun - Mystérie

Loňského roku uprostřed léta stalo se jedno norské pobřežní městečko jevištěm krajně nezvyklých událostí. Vynořil se tam cizinec, jistý Nagel, podivný a svérázný šarlatán, který ve městě napáchal spoustu výstředností a pak zmizel stejně náhle, jako se objevil. Tohoto muže navštívila dokonce tajemná dáma, která přijela za bůhvíjakým účelem, zdržela se ve městě pouze dvě hodiny a hned zase odcestovala. Ale tak to všechno nezačalo...
(celá ukázka Mystérie)

Jens Bjørneboe - Okamžik svobody

Veskrze zvláštním rysem Lemurie, možná tím nejnápadnějším, je její nesmírná krása. Země Chaos, jak ji znám od ledových ker severního polárního vrchlíku až po rovník, se takřka všude vyznačuje touž nepopsatelnou krásou. Všechny kraje jsou tak krásné, že až budí podezření; člověk si říká: v tom musí něco vězet! Tou dobou jsem se už přirozeně každodenním letitým kreslením nahých postav, studiem krajin - a navíc uměleckých kreseb a maleb - vycvičil a naučil vidět krásu v přírodě a v lidech, jež ovšem přece vlastně také patří k přírodě. I města bývají překrásná. I dobrá města patří k přírodě. (celá ukázka Okamžik svobody)

Jens Bjørneboe

Kdybychom měli stručně definovat principy, na nichž je založeno spisovatelské dílo Jense Bjørneboea, určitě se před námi vynoří slova jako „polemika“, „kontroverzní“ nebo „rebelantství“. Bjørneboe, jehož díla vznikala ve společensky angažované době 50. až 70. let minulého století, nezobrazuje ani sebeméně idealizovaný svět, naopak, zabývá se nejkrutějšími a nejpatologičtějšími jevy lidského společenství a neustále si klade otázku, proč vznikají a jak fungují. (celá profil Jense Bjørneboa)

Morten Jostad - Cestovní horečka

Baron Holberg:
(z Epištoly 479:) Jeden z mých známých si přál znát můj věk, protože nalezl značné nesrovnalosti týkající se mých raných let, a to jak v cizích, tak v mých vlastních spisech. Sám jsem nikdy neznal správný letopočet, ale zdálo se mi, že rok 1685 by mohl být tím rokem, kdy jsem přišel na svět. Když jsem si ale nedávno nechal poslat výpis z matriky farnosti Nového kostela v Bergenu, ukázal se můj odhad očividně mylným. Zde jsem se totiž dočetl, že jsem se narodil Anno 1684, takže nyní nemám daleko k sedmdesátce. (Přeruší sám sebe a začne hrát svého otce:)
(celá ukázka Cestovní horečka)

Morten Jostad

Dramatik, jehož divadelní zkušenosti pocházejí ze spolupráce s kamennými divadly, volnými divadelními skupinami a s amatérskými divadly. Své dramatické pokusy uskutečňuje na poli literárních programů, přednášek, divadla pro děti a dramatizace pohádek. Prezentuje se také jako herec m.j. v představení jednoho herce nazvaném Okamžik (Øyeblikket, 1995), ve kterém se zamýšlí nad životem a dílem dánského filozofa Sørena Kirkegaarda. (celý profil Mortena Jostada)

Arne Lygre - Náhle věční

Máma:
Dny ubíhaly.
Jeden po druhém.
Ale tento rok měla novoroční předsevzetí.
Využít čas, který jí zbývá.
Využít ho co nejlépe.
Nepromarnit ho malichernostmi.

Carpe Diem nebo tak něco.
To bylo přece tak moderní.

(celá ukázka Náhle věční)

Arne Lygre

Pochází ze západního pobřeží Norska. Dosud napsal tři hry. V roce 1996 zvítězila zkrácená verze jeho hry Máma a já a muži (Mamma og meg og menn) na Festivalu dramatiky v Oslu. Prvního uvedení plné verze se autor dočkal roku 1998 v Rogalandském divadle v norském Stavangeru. Následovala hra Náhle věční (Brått evig) z roku 1999, která měla premiéru v Národním divadle v Oslu v lednu roku 2000. Obě hry vyšly také knižně. Posledním, zatím nehraným textem je hra Můj nahý (Min naken) z roku 2002. (celý profil Arneho Lygreho)

Knut Faldbakken

Norský prozaik, jemuž zatím v češtině vyšly dvě knihy (Adamův deník a Bídné roky), studoval psychologii na Univerzitě v Oslo, později však studia opustil a stal se novinářem a spisovatelem. Od roku 1967, kdy debutoval románem Den grå regnbuen (Šedivá duha) se plně věnuje spisovatelské dráze. V letech 1975 – 1980 působil jako redaktor literárního časopisu Vinduet (Okno), mnoho let strávil v cizině (Francie, Rakousko, Řecko, Dánsko a Anglie), kde vznikla některá z jeho děl. Píše také divadelní hry, z nichž některé byly i zfilmovány. Jeho romány jsou přijímány čtenáři i mimo Skandinávii, byly přeloženy do více než 19 jazyků. (celý profil Knuta Faldbakkena)

Knut Faldbakken - Pes (ukázka z knihy Adamův deník)

Psychologie psa je pozoruhodná: čím větší výprask dostane, tím věrněji a oddaněji svému pánovi slouží.

Teď, když jsem konečně s naprostou jistotou věděl, že mě podvedla, neznala moje oddanost hranic. Všechny moje neuspořádané myšlenky, veškerá moje těkavá psí energie se točila kolem problému, jak se jí zavděčit. Protože někde hluboko uvnitř mě děsil neodbytný strach: že odejde. Že ode mě dočista odejde - k němu - a nechá mě napospas sobě samému. Nechá mě, ať si své moře brázdím sám.
(celá ukázka Pes)

Marit Tusviková - Plíseň

I. akt

(Ženy přicházejí chodbou, každá vleče kufr. Irma se žene dál, zatímco Maggi pečlivě studuje číslo na každých dveřích.)
Maggi: Tady je to, paní Jalonenová! Paní Jalonenová!
(vejde do místnosti, rozsvítí. Irma přijde za ní, svlékne si rukavici a podá jí ruku.)
Irma: Irma. Päť rokov obecnej školy. Bývalá kuchárka Pobrežného špitálu v Bonässundu.
Maggi: (nepřítomně ji zdraví) Margareta Dahlová. Maggi. (rozhlíží se) Škoda že jsme se musely přestěhovat.
Irma: (škubavými pohyby si stahuje druhou rukavici) Pre mňa je to jedno a to isté. Už som videla toľkých rôznych ludí.
Maggi: Ano... ale já už jsem si tak zvykla na Elsu, jen tyhle poslední dva dny v Moskvě jsme... (pohlédne na Irmu) ... však víš, jak to chodí! No, ale vždyť je to správné, že teď bude na pokoji s paní Iversenovou, teď když je pan Iversen... (otočí se k Irmě) Jen si to představ, ztratit svého muže právě tady, tak daleko od domova... (dívá se nerozhodně z postele na postel)
Irma: (zdvihne kufr a zkusmo ho postaví na nejbližší postel, znovu jej zdvihne a jde k druhé posteli) Taký je život. Niekto príde, niekto odíde.
Maggi: Jak můžeš říct něco tak strašného! Klidně to mohl být tvůj manžel!
Irma: (hodí kufr na postel) Môj muž je mŕtvy. Vďaka bohu.
(celá ukázka Plíseň)

Marit Tusviková

je norská autorka žijící v současné době v Oslo. Deník Dagbladet ji na svých internetových stránkách označuje jako „literární holku pro všechno“ a jejímu širokému žánrovému záběru nasvědčuje i bohatá bibliografie.

Ta čítá několik sbírek poezie, čtyři romány, knihy pro děti, divadelní hry a scénáře. Publikuje v obou formách spisovné norštiny – bokmålu i nynorsku, přechod z jednoho jazyka do druhého v rámci jedné knihy jí nečiní potíže, v divadelní hře Plíseň se v  dialozích dokonce střetávají bokmål a švédština. (celý profil Marit Tusvikové)

Knut Hamsun - Po zarostlých stezkách

Píše se rok 1945.
26. května se na Nörholmu objevil policejní náčelník z Arendalu a sdělil mně, že mi a mé ženě bylo uloženo třicetidenní domácí vězení. Předem mě nikdo neupozornil. Žena mu na jeho žádost vydala mé střelné zbraně. A pak jsem náčelníkovi musel napsat, že vlastním ještě dvě velké pistole z poslední olympiády v Paříži, ať si je vyzvedne, bude-li chtít. Zároveň jsem dodal, že snad domácí vězení nemusím chápat doslovně, ke statku přece patří rozsáhlé pozemky, které vyžadují péči.
Po nějaké době si pro pistole přišel zaměstnanec krajského úřadu v Eide.
(celá ukázka Po zarostlých stezkách)

10 nejčtenějších knih v norských knihovnách

1. Lars Saabye Christensen - Halvbroren (Nevlastní bratr)
2. Åsne Seierstad - Bokhandleren i Kabul (Knihkupec v Kábulu)
3. Linn Ullmann - Nåde (Milost)
4. Niels Fredrik Dahl - På vei til en venn (Na cestě k příteli)
5. Karin Fossum - De gales hus (Dům bláznů)
6. Jan Kjærstad - Tegn til kjærlighet (Znamení lásky)
7. Anne Karin Elstad - Fri (Svobodná)
8. Karin Fossum - Jonas Eckel
9. Merete Morken Andersen - Hav av tid (Moře času)
10. Linn Ullmann - Når jeg er hos deg (Když jsem u tebe) celý článek

Jon Fosse - Noc zpívá své písně (ukázka)

I
Tma. Rozsvítí se světlo. Pokoj s pohovkou, křeslem a konferenčním stolkem, který je umístěn v popředí vpravo. V pozadí více vlevo je velké okno. Venku je světlo. O něco výš vpravo od okna visí hodiny, které ukazují tři čtvrtě na tři. Pod hodinami vpravo visí fotografie malého chlapce. Vlevo od okna stojí nezvykle velký příborník. V levé krátké stěně se nacházejí jedny dveře, v pravé druhé. Mladý muž leží na pohovce a čte si knihu.

Mladá žena
vstoupí dveřmi vpravo
Já už to dál nesnesu
Krátká pauza
Ne já to nevydržím
Takhle se nedá žít
(celá ukázka Noc zpívá své písně)

Jon Fosse

Studoval sociologii, filosofii a literární vědu v Bergenu. V mládí byl rockovým kytaristou a novinářem na volné noze. Přednášel na Akademii tvůrčího psaní v Hordalandu. Většinu svého života se živí jako profesionální spisovatel. Píše jazykem nynorsk - druhým oficiálním norským jazykem. Debutoval v roce 1983 románem Červeně, černě (Raudt, svart) a od té doby napsal na třicet knih. Věnuje se románu, povídce, krátké próze, lyrice, dramatu, esejistice i dětské literatuře. celý článek

Cena Severské rady za rok 2003

Po devíti letech zamířila Cena Severské rady za literaturu (Nordisk Råds litteraturpris) opět do Švédska. Získala ji básnířka Eva Strömová za sbírku Revbensstäderna.

Eva Strömová se narodila v roce 1947 v Lidingö a jako básnířka debutovala v roce 1977. Dnes žije v Kristianstadu a živí se psaním básní, románů a divadelních her, je také literární kritičkou. Revbensstäderna je její sedmou básnickou sbírkou a obsahuje básně a lyrickou prózu. Mezi témata, jimiž se Strömová v básních zabývá, patří podle jejích vlastních slov „zkáza a zrod, zranitelnost a zhroucení, úzkost a krása, dále také biologické procesy, spojené s lidskou existencí (jako sexualita, plodnost, stárnutí a smrt)“. celý článek

Erlend Loe

Jednou z nejvýraznějších a nejpopulárnějších osobností současné generace norských spisovatelů je Erlend Loe. Narodil se v roce 1969 v Trondheimu. Hrál divadlo, natočil několik krátkých filmů, přispíval do novin "Arbeider-avisa" a byl také zaměstnán v psychiatrické léčebně. Navštěvoval filmovou školu v Kodani a získal zde titul Cand. mg. (u nás odpovídá Mgr.); studoval folkloristiku, filmovou a literární vědu. Kromě psaní knih se věnuje i psaní scénářů - film "Detektor" (Detektor) vyšel pravděpodobně také díky diváckému úspěchu i jako kniha. Kromě psaní vlastních knih se Loe věnuje také překladům Hala Sirowitze z angličtiny - Sa mor (Pravila matka), Sa terapeuten min (Pravil terapeut). V současné době žije Loe v Oslo a je spisovatel na volné noze. celý profil

Proces proti Hamsunovi

Když na podzim roku 1978 vyšla v týž den v Dánsku, Norsku a Švédsku nová kniha dánského dokumentaristy Thorkilda Hansena Proces proti Hamsunovi, nastal téměř okamžitě velký rozruch a strhla se ostrá diskuse v tisku. Vydání knihy předcházela reklamní kampaň, která už předem vybičovala zájem o oba autory. Jednak o Thorkilda Hansena (nar. 1927), jenž si svým výrazně originálním žánrem historického románu, dokumentární fikce, získal značnou oblibu mezi čtenáři, a to nejen severskými (u nás vyšla pod dosti nešťastným názvem Nešťastné putování do Šťastné Arábie jeho vynikající kniha Šťastná Arábie, vydal ji Orbis v roce 1970); jednak - a to hlavně - o Knuta Hamsuna (nar. 1859), největšího norského prozaika, jemuž byla roku 1920 udělena Nobelova cena za literaturu. Navíc, jak sliboval název Hansenovy knihy, bylo lze očekávat, že nepůjde o běžnou monografii, ale o knihu diskusní a rozpornou. A opravdu: rozporná postava Knuta Hamsuna dala v Hansenově zpracování vzniknout knize velice sporné, nedůsledné, často mnohomluvné (tři svazky velkého formátu o celkovém počtu 839 stran!), často hrubě manipulující čtenářovými názory, často vyhýbavé a rozpačité, na druhé straně však nesmírně čtivé a provokující, knize, která těžko nechá jediného čtenáře lhostejným. To ostatně potvrzuje diskuse, kterou Hansenova kniha rozpoutala. celý článek

Knut Hamsun na stezkách a scestích

V pondělí 7. května 1945 ve 02.45 podepisuje ve štábu generála Eisenhowera generálplukovník Jodl totální kapitulaci Německa. Stejného dne dopoledne přináší do redakce norského večerníku Aftenposten poslíček opožděný příspěvek - nekrolog na Hitlera, který je tou dobou mrtvý už více než týden. Redakce jej promptně zařadí do připravovaného vydání. V nekrologu je Hitler oslavován jako bojovník za lidstvo, zvěstovatel evangelia práv všech národů, reformátor nad jiné. "My, jeho blízcí stoupenci, se nyní skláníme před jeho skonem." celý článek

Zbloudilcovy stezky

Ve třicátých letech minulého století dostupovala sláva Knuta Hamsuna (1859-1952) vrcholu. V rodném Norsku i ve světě patřil k nejčtenějším autorům. Dokonce i mimo Norsko ho v té době někteří považovali za největšího žijícího spisovatele. Tehdy měl již za sebou dlouhou řadu literárních děl (především románů), která ovlivnila generace evropských i neevropských literátů včetně takových osobností, jako byli bratři Mannové, Kafka, Hesse, Brecht, Musil, Gide, Hemingway či I. B. Singer. V roce 1929, kdy se dožil sedmdesáti let a jeho knihy již existovaly v  27 jazycích, vyšly na jeho počest dva festschrifty (v Norsku a Německu), v nichž mu vedle významných spisovatelů vyjádřili svůj obdiv například i Einstein, Schönberg a T. G. Masaryk. Vše nasvědčovalo tomu, že Hamsun dožije svá poslední léta jako klasik světové literatury těšící se všeobecné úctě. celý článek

Po zarostlých stezkách

O spisovateli Knutu Hamsunovi a jeho osudech už bylo napsáno mnoho. Autoři, kteří se zabývají tímto tématem dnes, se většinou snaží být objektivní a oprostit své hodnocení autora i díla od rozličných emocí. Já bych naopak ráda zaznamenala několik subjektivních postřehů, které mě napadly po přečtení knihy Po zarostlých stezkách (Paa gjengrodde stier). celý článek

Lars Saabye Christensen

(*1953) je renomovaný norský autor více než deseti svazků románů a povídkových sbírek, z nichž několik bylo zfilmováno. Za poslední román "Nevlastní bratr" (Halvbroren, Cappelen, Oslo 2001, 640 stran) byl poctěn literární cenou Nordisk Litteraturpris, kterou každoročně uděluje Severská rada nejlepšímu románu severských literatur.

Málokdy se v Norsku stává, aby měla kniha domácího autora tak pozoruhodný úspěch jako Christensenův poslední román. V případě úspěchu však nastává s  železnou pravidelností stejná situace: čtenáři ji kupují (a snad i čtou), vydavatelé vydávají a kritici se dělí na dva nerozlučné tábory. V našem případě jedna část kritiků přirovnává tuto tragikomickou rodinnou kroniku a autorův vypravěčský talent k Irvingovi, či dokonce k Hamsunovi, jiní jeho objemný román odsuzují k  věčnému spočinutí na polici lehkého a nevýznamného čtiva. (celý článek)