časopis o norské literatuře
OSOBY:
Mladá žena
Mladý muž
Otec
Matka
Baste
I
Tma. Rozsvítí se světlo. Pokoj s pohovkou, křeslem a konferenčním stolkem, který
je umístěn v popředí vpravo. V pozadí více vlevo je velké okno. Venku je světlo.
O něco výš vpravo od okna visí hodiny, které ukazují tři čtvrtě na tři. Pod
hodinami vpravo visí fotografie malého chlapce. Vlevo od okna stojí nezvykle
velký příborník. V levé krátké stěně se nacházejí jedny dveře, v pravé druhé.
Mladý muž leží na pohovce a čte si knihu.
Mladá žena
vstoupí dveřmi vpravo
Já už to dál nesnesu
Krátká pauza
Ne já to nevydržím
Takhle se nedá žít
(celá ukázka Noc zpívá své písně)
Baron Holberg:
(z Epištoly 479:) Jeden z mých známých si přál znát můj věk, protože nalezl
značné nesrovnalosti týkající se mých raných let, a to jak v cizích, tak v mých
vlastních spisech. Sám jsem nikdy neznal správný letopočet, ale zdálo se mi, že
rok 1685 by mohl být tím rokem, kdy jsem přišel na svět. Když jsem si ale
nedávno nechal poslat výpis z matriky farnosti Nového kostela v Bergenu, ukázal
se můj odhad očividně mylným. Zde jsem se totiž dočetl, že jsem se narodil Anno
1684, takže nyní nemám daleko k sedmdesátce. (Přeruší sám sebe a začne hrát
svého otce:)
(celá ukázka Cestovní horečka)
Máma
Dny ubíhaly.
Jeden po druhém.
Ale tento rok měla novoroční předsevzetí.
Využít čas, který jí zbývá.
Využít ho co nejlépe.
Nepromarnit ho malichernostmi.
Carpe Diem nebo tak něco.
To bylo přece tak moderní.
(celá ukázka Náhle věční)
I. akt
(Ženy přicházejí chodbou, každá vleče kufr. Irma se žene dál, zatímco Maggi pečlivě studuje číslo na každých dveřích.)
Maggi: Tady je to, paní Jalonenová! Paní Jalonenová!
(vejde do místnosti, rozsvítí. Irma přijde za ní, svlékne si rukavici a podá jí ruku.)
Irma: Irma. Päť rokov obecnej školy. Bývalá kuchárka Pobrežného špitálu v Bonässundu.
Maggi: (nepřítomně ji zdraví) Margareta Dahlová. Maggi. (rozhlíží se) Škoda že jsme se musely přestěhovat.
Irma: (škubavými pohyby si stahuje druhou rukavici) Pre mňa je to jedno a to isté. Už som videla toľkých rôznych ludí.
Maggi: Ano... ale já už jsem si tak zvykla na Elsu, jen tyhle poslední dva dny v Moskvě jsme... (pohlédne na Irmu) ... však víš, jak to chodí! No, ale vždyť je to správné, že teď bude na pokoji s paní Iversenovou, teď když je pan Iversen... (otočí se k Irmě)
Jen si to představ, ztratit svého muže právě tady, tak daleko od domova... (dívá se nerozhodně z postele na postel)
Irma: (zdvihne kufr a zkusmo ho postaví na nejbližší postel, znovu jej zdvihne a jde k druhé posteli) Taký je život. Niekto príde, niekto odíde.
Maggi: Jak můžeš říct něco tak strašného! Klidně to mohl být tvůj manžel!
Irma: (hodí kufr na postel) Môj muž je mŕtvy. Vďaka bohu.
(celá ukázka Plíseň)
Zatím poslední norskou divadelní hrou, která u nás byla uvedena a rozpoutala živou diskusi v divadelních i literárních kruzích, byla inscenace Ibsenova Rosmersholmu, která se uskutečnila v Praze v rámci Festivalu německého divadla. Dvě představení vídeňského Burgtheatru jsme měli možnost vidět v Divadle na Vinohradech v listopadu, reakce kritiků však otiskly Divadelní noviny teprve v polovině prosince.
Tyto reakce jsou dosti rozporuplné, jeden kritik chválí herce, ale kritizuje text, druhý kritik herce opěvuje a problematičnost představení spatřuje v "zastaralosti" textu. Pochvala se objeví jen zřídka a jen v jednotlivostech, žádný kritik nepochválil představení jako celek.
Přinášíme výňatky z reakcí na Zadekovo představení Ibsenova Rosmersholmu převzaté z Divadelních novin číslo 21, které vyšlo 10. prosince 2002. (celý článek)