www.huldra.cz

Marit Tusviková

Marit Tusviková
(nar. 13. března 1951 v Høyangeru v západním Norsku)

je norská autorka žijící v současné době v Oslo. Deník Dagbladet ji na svých internetových stránkách označuje jako „literární holku pro všechno“ a jejímu širokému žánrovému záběru nasvědčuje i bohatá bibliografie.

Ta čítá několik sbírek poezie, čtyři romány, knihy pro děti, divadelní hry a scénáře. Publikuje v obou formách spisovné norštiny – bokmålu i nynorsku, přechod z jednoho jazyka do druhého v rámci jedné knihy jí nečiní potíže, v divadelní hře Plíseň se v  dialozích dokonce střetávají bokmål a švédština.

Marit Tusviková debutovala v roce 1979 básnickou sbírkou Cesta do země mandarínů (Reisa til mandarinlandet). Až do roku 1990 byla známá především jako autorka dětských knih a básnických sbírek. Do let devadesátých však vstoupila jako dramatička a autorka románů. V roce 1990 měla na Národní scéně v Bergenu premiéru dvouaktovka Plíseň (Mugg), která Marit Tusvikové přinesla kromě nebývalého diváckého úspěchu i prestižní Ibsenovu cenu. Hra byla uváděna na své domovské scéně i v roce 1991 a 1992, dále pak v Městském divadle v Helsingborgu v roce 1992, v The White Bear Theatre Clubu v Londýně v roce 1997 a mezi jinými i v Národním divadle v Budapešti v roce 2001. Je přeložena do švédštiny, němčiny, francouzštiny, angličtiny, ruštiny, maďarštiny a češtiny (v kombinaci se slovenštinou).

V roce 1991 vydala Marit Tusviková svůj první román Ledový dům (Ishuset), za který dostala cenu pro autory píšící v nynorsk (Nynorsk litteraturpris). Poté následovaly další dvě hry, které byly vydány i knižně, Po Williamovi (Etter William), 1993, a Všech krásných dívek hambo (Alle vakre jenters hambo), 1994, a také úspěšný román Bell, navazující na Ledový dům. Na závěr je třeba zmínit její poslední knihu, útlý a tematicky i výrazově sevřený román Tiše a pěkně (Stille og fint) z roku 2002.

Do češtiny byla kromě divadelní hry Plíseň přeložena i povídka „Dovolená“ z roku 1991 (v antologii Když je ryba dobrá, 2001).

V hořkosladké komedii Plíseň se potkají dvě ženy ve věku kolem 65 let v neútulném prostředí hotelového pokoje v gorbačovovské Moskvě konce 80. let. Maggi, elegantní norská dáma, vdova po obchodníkovi a na první pohled velice upjatá, v sobě nosí touhu osvobodit se ze svých životních klišé. Irma, švédsky mluvící Finka, vdova po dvou alkoholicích a s milencem ve Španělsku, zemitá a nic se netající se svou životní filozofií, že „ľudia sú plieseň na zemi“, v sobě skrývá stejně zranitelnou duši toužící po lásce.

Dva styly, dvě životní kréda, dva jazyky (v překladu čeština a slovenština) se střetávají v dialogu o své minulosti, o svých manželstvích, o svých dětech a o svých touhách. Ač odlišné jako osobnosti a s naprosto odlišnými osudy, obě ženy mají jedno společné – nikdy nepřestaly toužit po životě a po lásce a nechtějí uvěřit tomu, že by jim věk v této touze mohl zabránit.