časopis o norské literatuře
Spartánsky zařízený hotelový pokoj se dvěma solidními dost opotřebovanými postelemi, nočními stolky s lampičkami, dvěma třemi obrazy (jako např. Koně na stepích, Ježíš s jehňátkem a portrét sovětského státního předáka) poněkud bez ladu a skladu rozmístěnými po stěnách. Telefon na stolku a vchod do koupelny.
OSOBY:
Dvě postarší ženy
Maggi: Norka, štíhlá, poměrně elegantně oblečená.
Irma: švédsky mluvící Finka, spíš typ tradiční babičky, ale rozhodná a na pohled nijak poddajná.
I. akt
(Ženy přicházejí chodbou, každá vleče kufr. Irma se žene dál, zatímco Maggi pečlivě studuje číslo na každých dveřích.)
Maggi: Tady je to, paní Jalonenová! Paní Jalonenová!
(vejde do místnosti, rozsvítí. Irma přijde za ní, svlékne si rukavici a podá jí ruku.)
Irma: Irma. Päť rokov obecnej školy. Bývalá kuchárka Pobrežného špitálu v Bonässundu.
Maggi: (nepřítomně ji zdraví) Margareta Dahlová. Maggi. (rozhlíží se) Škoda že jsme se musely přestěhovat.
Irma: (škubavými pohyby si stahuje druhou rukavici) Pre mňa je to jedno a to isté. Už som videla toľkých rôznych ludí.
Maggi: Ano... ale já už jsem si tak zvykla na Elsu, jen tyhle poslední dva dny v Moskvě jsme... (pohlédne na Irmu) ... však víš, jak to chodí! No, ale vždyť je to správné, že teď bude na pokoji s paní Iversenovou, teď když je pan Iversen... (otočí se k Irmě)
Jen si to představ, ztratit svého muže právě tady, tak daleko od domova... (dívá se nerozhodně z postele na postel)
Irma: (zdvihne kufr a zkusmo ho postaví na nejbližší postel, znovu jej zdvihne a jde k druhé posteli) Taký je život. Niekto príde, niekto odíde.
Maggi: Jak můžeš říct něco tak strašného! Klidně to mohl být tvůj manžel!
Irma: (hodí kufr na postel) Môj muž je mŕtvy. Vďaka bohu.
Maggi: Tak se to mohlo stát tobě!
Irma: (věší kabát) O dôvod viac aby sme sa našli! (kriticky prohlíží pokoj, nahlíží do skříní) Človek si navykne na luxus, však! (bouchne pěstí do matrace) Hahá! (odchází zkontrolovat koupelnu, je slyšet klepání)
(volá z koupelny) Presne ako som si myslela!
Maggi: Cože?
Irma: Oblok!
Maggi: Trocha čerstvého vzduchu neuškodí. (položí kufr rezignovaně na druhou postel, pověsí kabát do skříně. Je slyšet bouchání a zvuky vrtačky zvenčí)
Hlavně ať to tu nedělají až do noci. Dokážeš pochopit, že někdo musí...
Irma: (přijde a uchopí kufr) Mne to nevadí. Spím ako medveď!
Maggi: (prudce se k ní otočí) Nechrápeš, že ne?
Irma: Čože! (trochu zápasí se zámkem kufru) Akoby drevo pílil!
Maggi: (přemoženě klesne na okraj postele) Já prostě zkrátka odmítám spát se špunty v uších další roky svého života! No ano, abys rozuměla, Kristian byl opravdu strašně úžasný člověk -
(Irma dál nerušeně zápasí se zámkem kufru)
Maggi: Musím si promluvit s panem Jonsenem. (podívá se na hodinky) Zítra. Musí přece najít nějaký pokoj, který...
(Irma otevře kufr prudkým trhnutím zipu, odklopí víko dozadu. Prudce couvne.)
Irma: Ktorý...!
(Maggi otevře svůj kufr a zády k Irmě začne věšet šaty do skříně)
Irma: Ktorý zloduch!
(Maggi pohlédne na Irmu, zavrtí hlavou a pokračuje ve vybalování, pokládá toaletní potřeby, tuby a lahvičky na noční stolek a poličku pod zrcadlem)
Irma: (vyhazuje z kufru oblečení kus za kusem) Prekliaty Nemci! Robili to vtedy a urobia to znovu. (oklepává šaty) Okupácia! Vydieračstvo! (vykřikuje za každým kusem oblečení, který háže na zem)
Stavím sa kľudne aj s čertom, že to je...
Maggi: Pro všechno na světě, co je to s tebou?
Irma: Spomínaš si na toho Nemca?
(Maggi na ní nechápavě hledí)
Irma: Vo výťahu. Predsa sme spolu teraz išli výťahom, to si pamätáš, nie?
(Maggi pomalu zavrtí hlavou.)
Irma: Tak si predsa vybavíš toho Nemca, vystúpil na siedmom poschodí!
Maggi: Ahá! Ten s knírem? To byl Němec?
Irma: Čo tým myslíš "ten s knírem"? Veď tam okrem nás dvoch bol iba on. A bol to Nemec, hej.
Maggi: Ano?
Irma: Pamätáš sa, ako sa zohol a položil svoju batožinu na moju? Pamätáš sa? Ako sa zohol?
(Maggi zavrtí hlavou.)
(Irma ukáže hlavou na kufr. Špičkami prstů zdvihne kus šatstva, lehce jej oklepe, snese se troška bílého prášku)
Irma: To on.
Maggi: Ale Irmo!
Irma: Vedia vyňuchať Estóncov.
Maggi: Já jsem si myslela, že jsi Finka?
Irma: (pokrčí rameny) Vedia to na generácie naspäť! Však je to ich špecialita!
(Irma shrne trochu prášku do hrsti a ukáže jej Maggi.)
Irma: Ochutnaj!
Maggi: Ne děkuju, já to nebudu ochutnávat!
Irma: Ale hej! Však si môžeš vziať iba trošku na špičku jazyka, nie?
Maggi: Já to nechci ochutnávat!
Irma: Ja už som to ochutnala.
Maggi: A jak to chutnalo?
Irma: Kyslo aj sladko.
(vezme do prstů další kus a lehce s ním zatřese)
Maggi: Aha.
Irma: (podezíravě) Čo myslíš tým "aha"?
Maggi: No, nic, jenom že... je to třeba kokain.
(nedbale popojde)
A pak Irmičku zavřou do vězení a pošlou do gulagu na Sibiř...
Irma: Tsss! Čuš!
(rychle se rozhlédne kolem sebe, přikrade se ke dveřím, vykoukne ven, proklepává zdi a pečlivě je propátrává)
Veď tu môžu byť mikrofóny v stenách?
Maggi: (směje se) Irmo! Viděla jsem tě v autobusu. A taky v jídelně. Vždycky s sebou máš sklenici s tím svým minerálním práškem, že?
(krátká pauza)
Podívala ses na ni? Třeba se ti uvolnilo víčko...?
Irma: Ja sa nepotrebujem pozerať. Ja si na svoj liek vždy dávam pozor. Ak je niečo na tomto svete, čo viem, tak viem uťahovať viečka na pohárikoch. Ja som robila kuchárku v pobrežnom špitáli tridsať päť rokôv, ja nikdy nelajdáčim!
***
Irma: ... Nie, teraz ti musím ukázať? (hrabe v kufru. Rozjasněně přejde k Maggi s čímsi hedvábným složeným přes ruku) Pozri! (rozloží negližé)
To som kúpila v Tuzexe!
Maggi: To oni mají takové věci? tady?
Irma: Práve tu! Tomu sa hovorí glasnosť! Siahni si! To je skoro pravé!
Maggi: (ohmatává) Mmm. Skrz to se určitě plíseň nepozná?
Irma: A za tú cenu! Bol by zločin to nekúpiť.
Maggi: ...velice... hedvábné.
Irma: Je tvoje.
Maggi: Zbláznila ses!
Irma: (vrátí se ke kufru) Kúpila som dvoje. To druhé je pravda trochu inakšie? (najde v kufru druhé a oblékne si ho přes teplákovou soupravu)
Skús si aspoň toto!
Maggi: (zatímco si obléká negližé) Ale já přece nemůžu?
Irma: Ale áno! Presne tvôj štýl. Tá farba k tvojej rozžiarenej severskej koži - To si presne ty.
Maggi: (stupňuje svůj zájem) Mají tam i prádlo?
Irma: Majú tam VŠETKO!
Maggi: Óóó. Zítra tam zajdeme! Ano?
Irma: Samozrejme! Ty a ja - a potom si zájdeme na kávu do toho starého štýlového?
Maggi: Hotelu, ano! Evropejskaja - !
(Irma se směje a provede pár tanečních kroků, Maggi se směje s ní. Irma začne zpívat a Maggi se přidá, jak jen to jde, zatímco se obě vesele točí po pokoji)
(Maggi se zastaví před Irminou postelí a vytáhne z její nákupní tašky přikrývku na čajovou konvici)
Maggi: A tohle je co? Perestrojka? (natáhne si přikrývku na hlavu a tančí dál)
Irma: (v tanci, zpívá) Prikrývka na čajovú konvicu. Za tie peniaze! To je objav, čo?
(zatímco Maggi mluví, hodí jednu z přikrývek Irmě, která si ji v tanci natáhne na hlavu)
Irma: (směje se) Paco by sa určite úplne pomiatol, keby ma v tomto videl! (zastaví se) Veď on sa nesmie PRIVEĽA vzrušiť so svojou angínou pectoris.
Maggi: Kašli na to! Aspoň umře šťastný!
(Obě se mezitím zastavily. Na okamžik je ticho)
Irma: Zomrie, to hej. To aj on urobí.
Maggi: To nejobyčejnější, co tě napadne.
Irma: Nie, nie príliš originálne, naozaj.
Maggi: Dokonce i TY uděláš něco tak obyčejného, jako je - umřít - jednou.
Irma: I Jean Cocteau zomrel.
Maggi: Cože?! On je MRTVÝ?
Irma: (uchopí láhev, slavnostně) Na toho si pripime! Na Jeana Cocteaua!
Maggi: Na Jeana Cocteaua! (s vervou si přiťuknou a vyprázdní sklenice. Maggi se natáhne pro další) Byl nemocný?
Irma: Nie. Žil priveľa.
Maggi: Ano, když žije člověk příliš málo, onemocní. Myslím, že se dá klidně onemocnět jen z toho, když se žije smutně.
Irma: Čože? Ako "onemocnět"?
Maggi: Však víš! Všecko to od bolestí zad až k psychosomatickým obtížím a?
Irma: (nalije skleničky, že skoro přetékají) Na všetky choroby, ktoré nemáme!
Maggi: Na všechny nemoce, které, DOUFEJME, nemáme!
(vášnivě si připíjejí)
Irma: Na rakovinu pľúc!
Maggi: Na rakovinu plic! (připijí si)
Na infarkt myokardu!
Irma: Na infarkt myokardu! (na zdraví!)
Na Parkinsona!
Maggi: Na Parkinsona! (na zdraví!)
A na zlomeninu stehenního krčku!
Irma: Na zlomeninu stehenného krčku! (na zdraví!)
Na cukrovku!
Maggi: Na cukrovku! A na - bércový vřed!
Irma: Na hemeroidy!
Maggi: Na prostatu!
Irma: Na syfilis!
Maggi: Na malomocenství!
Irma: Na maláriu!
Maggi: Na revmatismus!
Irma: No, ale teraz si vážne klesla.
Maggi: Víš, jak hrozný může být revmatismus? Kristian -
Irma: Máš ho TY?
Maggi: Ne, ale?
Irma: Tak si naňho pripime! (připijí si a znovu naplní skleničky)
Irma: Nie, v tomto boli každopádne obaja moji manželia počestní. Obaja si do zgegnutia sťažovali na svoje choroby a obaja zomreli. To je to, čo si človek váži.
Maggi: Kristian měl ve zvyku - (v tu chvíli někdo zaklepe na dveře. Maggi si sáhne na hlavu, strhne čajovou přikrývku dolů. Obě se chtějí zdvihnout, ale zůstanou sedět. Znovu se ozve zaklepání. Maggi a Irma si vymění pohledy a přidušeně se smějí.)
Tma
Konec I. aktu