Rozhovor s Jarkou Vrbovou
Všichni, kdo jsme se ocitli v blízkosti severských jazyků (v našich zemích nepříliš obvyklému předmětu studia či obživy) jsme se setkali s otázkou: Jak ses dostala zrovna k norštině?
Norská literatura mě vždycky lákala, jsem odjakživa beznadějný romantik. Ale na vysokou školu jsem z rodinných důvodů nepomýšlela. Jenže právě v roce 1969, kdy jsem maturovala, jsem se šla podívat se spolužačkami na FF, jaké se otevírají obory. Otevíral se obor angličtina-norština. A náhle mnou projelo rozhodnutí (říkám, že jsem beznadějný romantik): já chci studovat norštinu. Nikdy jsem toho nelitovala, tomu jazyku a všemu kolem něj jsem normálně propadla.
Jaký svůj první překlad si pamatuješ?
Můj první překlad, který jsem po mnoha letech marného kroužení kolem různých nakladatelství dělala pro Odeon, byl román Knuta Faldbakkena Adamův deník.
Jaký spisovatel patří k tvým oblíbencům – ať už autorsky nebo lidsky – a proč?
Z Norů mám nejradši Jense Bjørneboa a Axela Sandemoseho. A překvapivě poesii Henrika Ibsena. A ještě Josteina Gaardera. Úžasný vypravěčský talent je Erik Fosnes Hansen – vzdělaný, evropský typ autora, jeho knihy se čtou jedním dechem (i když mají 500 stran).
Z „ostatního světa“ poněkud nesourodou směsici: Hermanna Hesseho, Alberta Camuse, Edmonda Rostanda a skoro se stydím přiznat za Franze Kafku.
Jak vznikají tvé překlady po technické stránce - píšeš rukou, na stroji, nebo na PC?
Dříve jsem psala na stroji, teď na PC. Jsem z těch, co překládají radši nejdřív nahrubo, ne definitivně. Ráda přeložím „jedním vrzem“ celou knihu, abych ji stylisticky „posadila“. A pak kutám a kutám.
S jakým překladem ses nejvíc natrápila?
Paradoxně s překladem Astrid Lindgrenové, Bratři Lví srdce. Byla to moje první dětská kniha a já s mrazením zjistila, že překládat dětskou literaturu je mnohem těžší než překládat tzv. dospělou. Kromě toho Lindgrenová píše velice jednoduchým jazykem, který, přeložen doslova, by působil dojmem slohového cvičení ze 4. třídy. Ale to tak trochu platí o severských jazycích obecně. Jsou strohé, bez kudrlinek, tím ovšem nechci říct, že chudé. Ovšem chudší než čeština. Ale to většina jazyků. Aspoň si to ve svém nekonečném obdivu k češtině myslím.
Kdybys měla neomezené finanční prostředky k vydání nějaké knihy, která by to byla? (Nenápadně se z tebe snažím vytáhnout příští překladatelské plány, ale může to být i jen literární tip čtenářům)
Spoustu dětských knih, trilogii Jense Bjørneboa o věčném nevykořenitelném zlu, Axela Sandemoseho En flyktning krysser sitt spor, poslední román Josteina Gaardera o cynickém prodavači románových námětů, kroniku rodiny z Oslo od Larse Saabye Christensena s názvem Halvbroren… plánů by bylo!