časopis o norské literatuře
Je jeden z těch červencových dní, kdy prší a nic se neděje, ve fabrice se nestávkuje a v novinách nejsou fotbalové tabulky, jen výsledky z Tour de France s Eddiem Merckxem v čele.
Chlapi by nikdy neměli mít volno, tvrdí moje žena, to pak prý jen bloumají a postávají ve dveřích, ale co máš sakra dělat, když není do čeho píchnout, a puky na kalhotách hned spláchne déšť, sotva si skočíš do města na pivo.
A pak ten kouř. Zvedne se rovnou do stometrové výšky a tam se usadí, každým dnem houstne, a prší pořád. Nakonec je kouř tak hnědý a hustý a odporný, až by ses vsadil, že už nepustí ani kapku. Ale pořád leje jako z konve.
Nechceš zajít do knihovny a půjčit si knížku, navrhuje žena, a já na to, že jo, protože mě už to věčné hudrování nebaví, a navíc se můžu po cestě stavit v Torgheimu na pivo.
Pod stříškou požární stanice stojí Gus a upravuje si patku, protože přijít do hospody, jako kdyby člověka po cestě protáhli pračkou, se prostě nedá. Kam jdeš? zajímá se Gus, a já mu říkám, že do Lidové knihovny pro knížku. Vypadáš jak vzornej občan, vole, popichuje mě Gus. Pojď radši do Torgheimu, pořádně zachlastáme.
No tak se měj, Gusi, loučím se a jdu po schodech ke knihovně. Hele, počkej! volá za mnou Gus. Jdu s tebou. A tak jdeme do knihovny spolu.
Můj ty světe, snad si nepřišel Kimmen půjčit knížky, nevěří starý Anders, když vcházíme do dveří. Mně totiž vždycky říkají Kimmen. Gus už listuje v nějakých knížkách naskládaných u vchodu. A copak si chcete půjčit, mládenci? diví se Anders.
Drž hubu, páprdo, okřikne ho Gus a přetáhne ho přes hlavu tlustým svazkem s nápisem ,,Všeobecná encyklopedie". Starý Anders se sveze ze židle a zůstane ležet pod psacím stolem, kde má naskládané všechny kartotéční lístky.
U jedné z delších zdí stojí police plné časopisů. Každý jednu popadneme a srazíme ji na zem. Gus hned cvaká zapalovačem, aby viděl, jestli časopisy hoří, ale pořádně chytnou jen lesklé obálky, listy papíru jen doutnají.
Police uprostřed místnosti se nám podaří shodit, až když Gus zabere na jedné straně. Odtrháváme knihám hřbety nebo vyřezáváme stránky nožem, a všechno to házíme na hromadu.
Gus vyleze nahoru, stáhne si kalhoty a vydělá se na knihy. Utře se sbírkou poezie na jemném papíru, kde je málo tiskařské černi. Pak každý z jedné strany na knihy močíme a Gus se ptá, proč se na ty knihy taky nevyděláš?
Ale ještě nám zbývají všechny knihy na policích podél stěn. Tyhle police jsou odděleny svislými přepážkami, takže se nedají strhnout všechny najednou. Jde to zrovna tak pomalu jako vydrhnout lodní palubu mezi podpěrami na zádi.
Únavou padáme do křesílek, abysme si oddychli. Gus poznamená, že to byla pěkná makačka, a pak zase vyskočíme, musíme ještě dočistit zbylé police.
Gus už je se svou stěnou hotový a mně zbývá jen jedna police. Beru jednu knihu po druhé, otevírám je uprostřed, trhám na dva kusy a házím na zem.
Poslední kniha na polici je tlustý špalek se spoustou stránek. Roztrhnout ji vejpůl je bez šance. Otevřu ji a obracím listy. Chci ji uchopit tak, aby se dala roztrhat na kousky. Občas mrknu, co v ní je.
Na předposlední stránce se píše o dvou chlápcích, co si podávají veřejnou knihovnu. Už ji skoro celou zřídili, zbývá jim jen jedna kniha. Otočím list a čtu poslední odstavec na poslední stránce. Pak knížku zavřu a postavím ji zpátky na polici. Jestli kdy mělo mít smysl starat se o to, co se píše v knihách, tak to je určitě teď, do háje.
Gus sedí v křesílku a čeká. Ani netípne cigaretu, hned se vymrští a nadává, co to sakra děláš, ty vole? a snaží se tu tlustou knihu strhnout z police. Ale já ho popadnu zezadu za límec a kalhoty a hodím ho na zem jako pytel brambor. Co to sakra děláš, ty vole? rozčiluje se Gus, když se postaví na nohy, a já mu povídám, do toho ti nic není. Ale na tý polici je ještě jedna kniha, říká Gus. Jo, to je fakt, souhlasím a otvírám dveře, abych ho mohl vyhodit na chodbu. Pak společně scházíme ze schodů.
Než dojdeme do Torgheimu, zastavíme se u paní Sivertsenové a koupíme si Rogalandské noviny. Prší jako ještě nikdy a Eddie Merckx vede v Tour de France, další Belgičan vyhrál časovku a nějaký Dán dojel druhý. Do začátku fotbalové sezóny zbývají už jen dva týdny.
To Tou je svinsky hořký pivo, stěžuje si Gus hned po prvním loku. Pijte Schou, chčijte Tou, tos neslyšel? povídám mu, a Gus se chechtá, až se zalkne pivem a zbrunátní a já mu ze všech sil buším do zad, aby nedodýchal.