časopis o norské literatuře
Ukázka ze hry Náhle věční
(celá hra vyjde na podzim 2003 v časopise Svět a divadlo)
SCÉNA 5
Máma
Dny ubíhaly.
Jeden po druhém.
Ale tento rok měla novoroční předsevzetí.
Využít čas, který jí zbývá.
Využít ho co nejlépe.
Nepromarnit ho malichernostmi.
Carpe Diem nebo tak něco.
To bylo přece tak moderní.
SCÉNA 6
Máma nastavuje stolní lampu tak, aby osvětlovala jeviště. Táta se k ní blíží.
Táta
Miluju tě! Miluju.
Miluju svou rozkošnou...
Máma
Teď ne!
Táta se stáhne. Mámu náhle přepadne špatné svědomí.
Víš, že jsem před premiérou
vždycky nervózní.
Táta
To jo.
Máma
To snad chápeš, ne?
Táta
Jo, jo.
Budeš zase zkoušet?
Máma
Proto jsem si snad nechala postavit tohle jeviště, ne?
Tady doma.
Táta
Ano. Abys mohla pracovat, kdy se ti to hodí.
Máma
Teď se mi to hodí.
Ještě jednou. Před tím velkým večerem.
Vyprodáno. Stovky diváků.
Tisk. Kritici.
Máma vystoupí na jeviště.
Tfuj, tfuj?
Táta
Tfuj, tfuj.
SCÉNA 7
Máma stojí na jevišti. Soustředí se.
Máma
Bla, bla.
Bla.
Bla, bla.
Bla, bla, bla, bla, bla.
Brbli, žbrbli. Brbli, žbrbli.
Brbli, žbrbli.
Brbli, žbrbli. Brbli, žbrbli. Brbli, žbrbli.
Brbli, žbrbli.
Máma se zhroutí jakoby v zoufalství.
Ach, ouvej.
Áááách, ouuuuuvej...!
Máma přeruší svou hru. Několikrát se ukloní jakoby k publiku.
PRVNÍ INTERMEZZO
Obrazovka se rozsvítí. Divák a Divačka dlouho zdvořile tleskají.
Divák
Tedy to je imponující.
To se musí nechat.
Divačka
Ano. Skutečně.
Divák
Už jen naučit se celý ten text.
Divačka
Ano. Je to ohromující.
To musím uznat.
I když nebylo úplně snadné to pochopit. Místy.
Divák
Ne.
O čem to vlastně bylo?
Divačka
O lásce?
Divák
Ano snad.
To snad bylo to hlavní poselství.
Zmlknou.
Divačka
Kde parkuješ?
Obrazovka pohasne.
SCÉNA 8
Táta si čte noviny.
Máma
Píšou něco?
Táta
Jo jo.
Máma
Můžu se podívat?
Táta
Titulku si nevšímej.
Táta podává váhavě noviny Mámě. Máma si všimne nadpisu.
Máma
Bože můj.
"Patetické a bezduché."
Táta
Titulku si nevšímej.
Máma čte zbytek kritiky.
Máma
Potěš pánbůh.
"Dosti vyzrálá žena, která se panicky pokouší
působit mladě a půvabně,
to není zážitek, který by člověk nějak zásadně postrádal.
Není už na čase pustit ke slovu nové a mladší talenty?"
Dlouhou chvíli sedí mlčky.
Nemusím si toho všímat.
Já přece kritiky nečtu.
Táta
Jenom tenkrát,
když byli všichni nadšeni z...
Tenkrát dávno.
Krátce po tom, co jsem tě potkal.
Máma
Prostě nerozumějí avantgardě.
Máma otrhává ze stromu citrony. Pokládá je do misky. Jiná miska je naplněná oloupanými dílky citronu.
Táta
Miluju tě. Miluju.
Miluju svou rozkošnou...
Máma
"Patetické a bezduché."
To nikdy neslyšeli o podtextu?
Máma sní dílek citronu.
Táta
Není to hrozně kyselé?
Máma
Ale je to dobré na pleť.